జరోస్లావ్ డుసెక్: లోపలి మొసలి మరియు మన సృజనాత్మక శక్తి గురించి

18. 07. 2017
ఎక్సోపాలిటిక్స్, హిస్టరీ మరియు ఆధ్యాత్మికత యొక్క 6వ అంతర్జాతీయ సమావేశం

Proč mám rád krokodýla? Mayský kalendář je založený na tom, že týden má 13 dnů a jeden kalendářní měsíc odpovídá 20 dnům. Každý den v měsíci má nějaké znamení. Prvnímu dnu v měsíci je pak přisouzen symbol aligátora – krokodýla, nebo taky mu někdy říkají డ్రాగన్. Krokodýl je chápán jako základ všeho. Je to esence nejtajemnější energie života, která ještě není realizovaná. Není ani negativní ani pozitivní. Záleží pouze na nás jak ji použijeme.

Pro Maye a Toltéky je డ్రాగన్ životodárnou silou. Pokud nemáme vyřešený vztah s naším vnitřním krokodýlem, může se nám stát, že jsme ne-mocní bez dostatku životní energie. Třeba i proto, že se snažíme svého draka potlačit – potlačit tuto životodárnou energii, která je v nás uložena. Může to být třeba i ze strachu, z obavy z tak velkého zdroje energie.

Druhým extrémem může být situace, kdy se nás డ్రాగన్ chytne a začne s námi vířit životem. Jsme naprosto odpoutaní a odevzdaní. Takový člověk se šíří prostorem podobně jako vichřice. Může to být uchvacující až ohromující. Je to prostě velká síla.

Na krokodýlovi mám rád ono pojetí nedělání. To se evropanovi špatně vysvětluje, protože v našem světě je zvykem se ptát druhých: Ahoj, jak se máš, co děláš? A myslíme tím většinou jaké máš aktuálně zaměstnání, s čím se pracovně identifikuješ. Na proti tomu u Toltéků se cvičí nedělání. Z jejich pohledu jsme příliš zahlcení činností, až z toho máme různé formy neuróz.

Carlos Castaneda: Bojovník je ten, který čeká, neví na co, ale když to přijde, tak on to pozná. A z druhé strany, podobný popis říkají peruánští šamani, když se zeptáte“ „Co mám dělat?“, protože evropská mysl se ptá, co má dělat, chce něco dělat, myslí si, že vyřeší situaci tím, že bude něco dělat. Šaman na tuto otázku odpoví: „Odpočívej a přitom buď ve střehu.“

Sueneé: V našem paradigmatu jsme naučeni pořád vytvářet nějakou činnost, abychom něco dělali. Přitom zahlcujeme sami sebe, abychom neslyšeli onen vnitřní zdroj. Náš vnitřní hlas, který nás dokáže směřovat nejkratší cestou k tomu, co je opravdu smyslem našeho života. Pokud hledáme odpovědi na otázky, pak je třeba více odpočívat a být přítomní sami v sobě…

Jaroslav Dušek: Aligátor je mistrem odpočinku. Když jej pozorujeme, tak nás až zneklidňuje, že nic nedělá. Skoro vypadá jako zkamenělá socha. Můžete si klást otázku, co dělá celou tu dobu, když hodiny leží a nic nedělá. Přesto je v případě potřeby schopen naprosto okamžitě vyvinout svoji maximální rychlost a reagovat. Dá se říci, že krokodýl stále čeká, neví na co, ale když přijde ten správný moment, je schopen okamžitě reagovat.

Nedávná vědecká studie ukázala, že když krokodýl nehybně leží, nasává sluneční energii (provádí de facto fotosyntézu). Krokodýl totiž vydrží velmi dlouho bez jídla. Stačí mu většinou, aby se najedl jednou za rok. Za naprosto fascinující považuji to, že i když leží, dokáže do své paměti ukládat všechny algoritmy pohybů věcí, které se kolem něj dějí. To mu dává dokonalý přehled o tom, kdy, kdo a kde je. Takže, když je ten správný okamžik, pak si pro danou věc జెన్ dojde – už ví kam přesně jít a jak jednat.

Studie prokázala, že krokodýl má fantastický imunitní systém. Pokud se zraní v boji, jeho imunitní systém dokáže zvládnout různé formy nákazy a infekcí během 24 hodin. Proto Toltéci říkají fráze jako: Uč se od krokodýla. Uč se od jaguára. Uč se od pavouka. Uč se od orla. Protože každý z těch tvorů má dokonale vyvinuté smysly ve svém oboru pro své působiště.

Možná je to tak, že my obsahujeme všechny životní formy, stejně jako všechny životní formy obsahují něco z nás. Nedávná studie ukázala, že máme společné geny s rostlinami. Takže pokud se ukazuje, že jsme provázáni na genetické úrovni, pak kde ještě by to mělo být více svázané, abychom chápali, že vše je součástí všeho – že jsme jeden velký celek?

సారూప్య కథనాలు