Kosmonauti, kteří viděli mimozemšťany

03. 10. 2017
ఎక్సోపాలిటిక్స్, హిస్టరీ మరియు ఆధ్యాత్మికత యొక్క 6వ అంతర్జాతీయ సమావేశం

V současné době jsou na světě stovky, možná tisíce lidí, kteří viděli ETV (UFO). Oficiální věda se tím ale nezabývá. Záhadné objekty měli ovšem možnost vidět i kosmonauti, kterým věřit můžeme.

ZLATÉ KLUBÍČKO

Příběh, který nám vyprávěl bývalý sovětský kosmonaut běloruské národnosti, generálplukovník letectva Vladimir Kovaljonok, se odehrál 5. května 1981 kolem 18:00 SEČ. Tehdy přelétala kosmická stanice Saljut 6, k jejíž posádce patřil i Kovaljonok, nad jižní Afrikou ve směru k Indickému oceánu. Když kosmonaut zakončil předepsané gymnastické cvičení a podíval se průzorem, spatřil nedaleko stanice neznámý objekt.

Ve vesmíru je téměř nemožné odhadnout pouhým okem rozměry a vzdálenosti. Pozorovateli se může zdát, že se dívá na menší předmět, který je velmi blízko, přitom se ale jedná o gigantický objekt hodně jenž je vzdálený, a naopak. Ať to již bylo, jak chtělo, každopádně se v zorném poli nacházelo cosi podivného.

Neobvyklý předmět měl elipsoidní tvar, letěl souběžně se stanicí a stejným směrem; nepřibližoval se, ani se nevzdaloval. Přitom zřejmě ještě rotoval ve směru pohybu – jakoby se kutálel po neviditelné pěšině, „položené“ ve vesmíru.

Kosmonauta najednou oslepil záblesk jasně žlutého světla, který vypadal jako nehlučný výbuch, a objekt se proměnil v zlatavou třpytivou kouli. Byl to nádherný pohled. Ukázalo se ovšem, že to byl jenom začátek. Po jedné až dvou vteřinách došlo v zorném poli znovu k podobnému takovému výbuchu, protože Kovaljonok uviděl další stejnou zlatou kouli. Poté se objevil oblak dýmu, který zakrátko také nabyl kulovitého tvaru.

Stanice letěla směrem na východ a blížila se k terminátoru, rozhraní mezi dnem a nocí při soumraku. Když se dostala do stínu noci na Zemi, všechny tři objekty se ztratily z dohledu. Nikdo z členů posádky je již neviděl.

 „VÁNOČNÍ OZDOBA“

V roce 1990 se na vesmírné stanici Mir, nacházel kosmonaut Gennadij Strekalov, který se tam stal svědkem velmi záhadné události. Atmosféra byla čistá, pod stanicí „proplouval“ dobře viditelný ostrov Newfoundland a pojednou se do zorného pole kosmonauta dostalo cosi, co vypadalo jako sféra.

Září a třpytem připomínala vánoční ozdobu, vyšperkovanou skleněnou kouli. Strekalov přivolal k průzoru velitele Gennadije Manakovova. Sféru se bohužel nepodařilo zdokumentovat; jako vždy v takových případech, se ukázalo, že kamera není připravená. Nádhernou podívanou obdivovali zhruba 10 vteřin.

Koule zmizela stejně náhle, jako se objevila. V její blízkosti se nenacházelo nic, co by umožnilo porovnání rozměrů. Strekalov podal zprávu o objektu Středisku řízení letů a popsal ho jako neobvyklý úkaz – termín UFO nepoužil. Dle jeho slov se snažil objektivně popsat to, co viděl a chtěl se vyhnout nepodloženým předpokladům.

ZÁHADNÉ „COSI“

Začátkem roku 1991 přiletěla na orbitální stanici Mir další vesmírná loď. Musa Manarov tehdy seděl u velkého průzoru a pečlivě sledoval, jak se loď pomalu přibližuje k vesmírné stanici. Když se dostala dostatečně blízko, začal natáčet proces stykování. V tu chvíli si všimnul, že pod lodí se nachází jakýsi předmět, který původně považoval za anténu.

Pozorně se zadíval a pochopil, že se o anténu rozhodně nejedná. „To musí být tedy nějaký jiný prvek konstrukce“, pomyslel si tehdy Manarov. V následujícím okamžiku se ale tento „prvek“ začal od lodi vzdalovat. Musa se okamžitě spojil s lodí a zakřičel: „Něco jste, chlapci, ztratili“. Na druhém konci nastal pochopitelně rozruch.

Vzhledem k již získané praxi ohledně spojování lodí se stanicí ve vesmíru bylo jasné, že v etapě stykování nic ztratit nemohli. Pokud by se nějaká součástka od lodi oddělila, proběhlo by to během jejího startu, ve fázi, kdy dochází ke značnému přetížení. A tady se jednalo o pomalé a plavné přibližováni obou vesmírných objektů.

V následujícím okamžiku se ono „cosi“ začalo jakoby propadat pod loď. Ve chvíli, kdy loď přestala zakrývat objekt, soustředila na něj posádka svoji veškerou pozornost.

Kosmonauti měli dojem, že předmět rotuje. Odhad jeho rozměrů a vzdálenosti od stanice se ukázal jako problematický. Pozorovatelé pouze předpokládali, že objekt se nenachází v blízkosti stanice a proto nastavili snímání kamery na nekonečno.

Pokud by snímaným objektem byl malý předmět poblíž (například šroub nebo něco podobného), nemohl by se při takovém nastavení dostat do ohniska. Následně se předpoklad potvrdil. V době, kdy byl objekt zaznamenáván, byla vzdálenost mezi lodí a stanicí maximálně 100 metrů a záhadný předmět se nacházel za lodí.

Je možné, že se jednalo o UFO, co to však bylo ve skutečnosti, není možné přesně určit. Jisté je pouze jedno, předmět nebyl vesmírným odpadem, ani částí Sputniku nebo rakety, protože v těchto případech by se o něm vědělo. Speciální služby RF i USA monitorují polohu všech větších předmětů ve vesmíru.

Posádky vesmírných lodí i orbitálních stanic ví o pohybu podobných předmětů. Pokud by se podobný objekt blížil k Miru, kosmonauti by byli předem varováni. Tehdy jim bylo ale sděleno, že se v oblasti, kde se nachází stanice, nic podobného nevykytuje.

TROJÚHELNÍK

„V mém životě byla pouze jedna příhoda, kdy jsem setkal s něčím nepochopitelným, s jevem, který jsem ani já, ani nikdo jiný nedokázal vysvětlit.“ To jsou slova generálmajora letectva, kandidáta technických věd, Pavla Popoviče. „Odehrálo se to v roce 1978, když jsme letěli z Washingtonu do Moskvy“.

Letěli jsme ve výšce zhruba 10 000 metrů, byl jsem v pilotní kabině a přes čelní sklo jsem uviděl, že ve vzdálenosti zhruba 1 500 metrů nad námi letí souběžně bílý objekt ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, který se podobal lodní plachtě.

Letadlo, ve kterém se kosmonaut nacházel, letělo rychlostí 900 km/h, ale objekt jej lehce předehnal. Podle odhadu Popoviče byla rychlost „lodní plachty“ jedenapůlkrát vyšší než letadla.

Kosmonaut okamžitě zpravil o svém pozorování posádku a cestující. Všichni se snažili určit, o co se mohlo jednat, trojúhelník se ale nepodařilo identifikovat. Nepodobal se letadlu, protože měl ideální tvar rovnoramenného trojúhelníku a tehdy taková letadla ještě neexistovala.

JN: Jednou z možností popisovaného letadla rovnoramenného trojúhelníkového tvaru by mohl být letecký demonstrátor letounu Lockheed F-117 Nighthawk. Jeho vývoj probíhal od roku 1973 a první letuschopný demontrátor vzlétl v roce 1977 pod kódovým označením „Have Blue“. Je tedy možné že USA chtěly sovětům pouze zaslat zprávu ve stylu „tohle máme a na tomhle pracujeme."

STŘÍBŘITÁ KOULE

V září roku 1990, kdy probíhala komunikace se Zemí, poskytnul Gennadij Manakov rozhovor ruskému novináři Leonidu Lazarevičovi. Při odpovědích na otázky novináře se kosmonaut zmínil o „nanejvýš zajímavých jevech“, které pozorovali kosmonauti nad Zemí. Zde je jeho popis jedné z událostí:

„Včera, kolem 22:50, jsme pozorovali něco, co bývá označováno jako UFO. Jednalo se o ohromnou třpytivou kouli. Nebe bylo bez mraků a čisté. Nedokážu určit, v jaké výšce se koule nad Zemí nacházela, odhaduji to ale na 20 – 30 kilometrů. Sféra byla větší než největší vesmírná loď, kterou jsme doposud postavili. Měli jsme dojem, že se UFO nehnutě vznáší nad Zemí. Mělo velmi výrazné obrysy a pravidelný tvar. Co to ale ve skutečnosti bylo, nemohu říci. Objekt jsme pozorovali zhruba 7 vteřin, pak zmizel.

సారూప్య కథనాలు