క్లాసిఫైడ్ కళాఖండాలు

2 17. 10. 2016
ఎక్సోపాలిటిక్స్, హిస్టరీ మరియు ఆధ్యాత్మికత యొక్క 6వ అంతర్జాతీయ సమావేశం

Dávné artefakty jsou před lidstvem utajovány a skrývají se v zednářských depozitářích a v podzemí Vatikánu

Události, o kterých jsme informováni z domácích obrazovek, tisku a jiných dezinformačních prostředků, se týkají především politiky a ekonomiky. Pozornost současného člověka je soustřeďována na tyto dvě oblasti aby se nevěnoval jiným, neméně důležitým věcem. O co jde nám poví ruský historik Georgij Sidorov.

క్లాసిఫైడ్ కళాఖండాలు

V současnosti je naše planeta zasažena vlnou lokálních válek. Všechno začalo již po vyhlášení studené války SSSR. Nejdříve Korea, pak Vietnam, Afrika, Blízký východ a další. Dnes vidíme, jak se války v Severní Africe pomalu posouvají k našim hranicím. Všichni chápou, že pokud padne Sýrie, bude další Írán. A co bude pak? To všechno je ale pouze tzv. špička ledovce.

Co se tedy skrývá za neviditelnou oponou? Všude, kde probíhaly a probíhají válečné operace, a je jedno jestli na území Koreje, Vietnamu, Indonésie nebo v Africe, následuje za armádou NATO „neviditelné“ vojsko; jehož hlavním úkolem je vyplenit muzea a zajistit nejcennější artefakty. Obvykle po nich zůstává spoušť v podobě rozbitých a poházených předmětů, chaos, jehož uvedení do pořádku je velkým problémem i pro zkušeného odborníka. To všechno probíhá záměrně. Zároveň vzniká také otázka kam všechny ty „zajištěné“ artefakty mizí. Je zajímavé, že je nenajdeme ani v Britském muzeu, či jakémkoliv jiném evropském a ani v muzeích amerických nebo kanadských. Kde tedy končí věci z muzeí v Bagdádu, Egypta, Libye a dalších, kam vstoupila noha vojáka NATO nebo francouzského legionáře?క్లాసిఫైడ్ కళాఖండాలు

Je nepochybné, že všechny nakradené předměty končí buď v tajných depozitářích Svobodných zednářů, nebo v podzemí Vatikánu. A vyvstává další otázka: co se globalisté a jejich přisluhovači snaží skrýt před veřejností.క్లాసిఫైడ్ కళాఖండాలు

Podle toho, co se nám zatím podařilo vyjasnit, se do utajených skrýší Svobodných zednářů dostávají předměty, které se nějakým způsobem vztahují k nejdávnější historii lidstva. Z Iráckého národního muzea v Bagdádu zmizela například socha okřídleného démona Pazúzu, je zpodobněním tvorů, kteří kdysi dávno přišli na Zemi. Proč bychom ji neměli vidět? Mohlo by to někoho přivést na myšlenku, že lidé nejsou výsledkem Darwinovy evoluce, ale potomky příchozích z vesmíru? Pazúzu a artefakty podobné povahy nás vedou k závěru, že zednářští hledači jistých předmětů se snaží odstranit objekty, které by mohly vypovídat o skutečných dějinách lidstva. A to samé se děje i na území Ruska.క్లాసిఫైడ్ కళాఖండాలు

Tisulská princezna

Ve své knize Chronologicko-ezoterické analýzy jsem upozornil na případ objevu Tisulské princezny. V roce 1972 byly zpod uhelné sloje, z hloubky 70 metrů, vyzvednuty mramorové sarkofágy, naplněné neznámou kapalinou, a v nich lidé bílé rasy. Podle očitých svědků vypadali přesně jako my nebo Němci, či Skandinávci. O tomto objevu jsem se dozvěděl náhodou od jedné babičky z vesnice Ržavčik, která mi vyprávěla, jak bylo místo nálezu obklíčeno armádou a sarkofágy byly odvezeny. V průběhu dvou let zemřeli všichni očití svědci této události z neznámých příčin.

Otázka: kam se poděli lidé ze sarkofágů? Podle odhadů geologů byli pohřbeni zhruba před 800 miliony let. Vědecké kruhy ale o Tisulském nálezu nic neví. Což znamená, že v sovětských dobách na území SSSR působily stejné tajné organizace jako i na Západě a jejich úkolem bylo utajování informací. Není pochyb o tom, že ve své činnosti pokračují dodnes. Měli jsme možnost přesvědčit se o takovémto způsobu jednání celkem nedávno.

Podivní ozbrojenci

Před několika lety jsme se v Tomské oblasti začali zabývat průzkumem odkazu našich předků. V průběhu prvního roku jsme objevili dvě svatyně a čtyři hradiště, prakticky všechno na jednom místě. Když jsme se ale další rok vrátili, setkali jsme se u vykopávek s „podivnými“ lidmi. Byli ozbrojeni a chovali se arogantně. Zhruba za měsíc po této události nám zavolal jeden místní známý a sdělil, že na námi odkrytých hradištích a svatyních se vyskytují neznámí lidé a není jasné, čím se tam vlastně zabývají. Proč se vůbec vyskytovali v místech našich nálezů? Odpověď je jednoduchá: ve svatyních i hradištích jsme objevili tenkostěnnou keramiku se starověkými sumerskými ornamenty a zprávu jsme předali i Ruské geografické společnosti (RGO) Tomské oblasti.

Vysvětlení je v podstatě prosté, pokud naše malá průzkumná expedice vlastivědců narazila na důkazy o tom, že pravlast Sumerů mohla být na Sibiři, což odporuje biblické verzi, že nejstaršími nositeli kultury jsou pouze moudří Semité, a v žádném případě to nemohou být příslušníci bílé rasy ze severu Evropy, na Sibiři.  Jestliže by pravlast Sumerů byla opravdu v Chantymansijském kraji, znamenalo by to, že Sumerové jsou výsledkem etnického „kotle“ pravlasti bílé rasy. Tudíž by každý Němec nebo Slovan byl blízkým příbuzným nejstaršího národa na Zemi.

Ve skutečnosti by bylo nutné přepsat dějiny od základů, a to by přece nešlo! Čím se zabývali neznámí lidé na našich vykopávkách prozatím nevíme. Možná se snažili zničit keramiku, případně i jiné artefakty. Ale fakt, že podivní ozbrojenci přijeli z Moskvy, hovoří o mnohém. Nicméně pravdou je, že všichni tito ničitelé důkazů o tom, že lidstvo pochází z vesmíru, nemohou odstranit všechny důkazy, které jsou všude, jak v horách, tak i pod vodou. S muzei je to daleko jednodušší, tam jsou ucelené sbírky, stačí sebrat věci a odnést. Hlavní je obsadit daný stát a pak už je možné všechno.

U nás v Rusku, na Sibiři i na Urale, se nachází takové rozvaliny měst a staveb, které nelze zničit ani tou nejmodernější zbraní. Jediné, co mohou tito zástupci temných sil a manipulátoři s lidským vědomím udělat, je mlčet o objevech a přinutit vědu hrát jejich hru, což se již dávno děje. Proto naši vědci, hlavně historici a etnografové, nevidí naprosto zřejmé věci. A pokud je i vidí, snaží se na ně rychle zapomenout. Je to pochopitelné, stačí otevřít ústa a člověk přijde o své teplé místečko, reputaci a někdy i o život. Protože my ale nejsme závislí ani na diktátu vědy ani na zednářských lóžích naše bádání zastavit nemohou.

Megalitické stavby

V létě 2013 se naše malá skupinka vypravila na jih Kemerovské oblasti do Horské Šorije Proč jsme si vybrali zrovna tento kraj? Protože nám naši známí geologové sdělili, že se v horách, ve výšce 1000 a více metrů, nachází zříceniny zanechané zmizelou civilizací. Pokud budeme věřit legendám, jedná se o kulturu našich předků. A tak jsme se nakonec v září třemi džípy dobrali až do samého „srdce“ Horské Šorije. Našimi průvodci byli právě ti geologové, kteří nás informovali o nálezu, lidé s velmi dobrou znalostí svého kraje a odbornými vědomostmi ohledně hornin. S jejich pomocí jsme dorazili k prvnímu megalitu, obrovské kamenné stěně na vrcholku hory. Zeď se skládala z bloků, z nichž některé byly dlouhé až 20 metrů a vysoké 6 metrů. Z takových „cihel“ byly postaveny základy, výše pak byly menší kameny, ale i ty překvapovaly svými rozměry. Když jsme blíže prozkoumali rozvaliny, zjistili jsme, že na některých místech jsou zřetelné stopy po tavení. To nás přivedlo k závěru, že stavba byla zničená velmi silným tepelným působením.క్లాసిఫైడ్ కళాఖండాలు

Geologové se domnívali, že budova byla rozbořena výbuchem dávné jaderné bomby, ale dokonce ani její energie nedokázala pohnout se základy a částí stěny starověkého megalitu. Když jsme si prohlédli horu, bylo jasné, že žulové bloky váží zhruba 100 a více tun. Výbuchem se rozletěly do různých stran; je jimi zaplněna celá soutěska a zavaleny jsou i svahy. Jak ale mohli dávní lidé dostat obrovské bloky do takové výšky a odkud ty kameny pocházely zůstává záhadou.

Na otázku, co dalšího se nachází v okolí, odpověděli naši průvodci, že objevili ještě něco, co připomíná obrovský kondenzátor. Je vybudovaný ze svisle postavených žulových bloků a v některých místech jsou překryty vodorovně položenými kameny. K čemu stavba sloužila, nebylo úplně jasné, že byla ale dílem lidských rukou nebo jiných rozumných bytostí, bylo zřejmé. Podařilo se nám prozkoumat i tyto rozvaliny. Jak se ukázalo později, podobných ruin bylo v okolí spousta.

Agónie končící epochy a to, co by lidstvo mělo vědět

Pochopitelně se nabízí otázka: jak je možné, že v průběhu tolika let nebyly tyto megality ani jednou navštíveny našimi vychvalovanými vědci? Cožpak opravdu uvěřili akademiku Millerovi, který sepsal dějiny Sibiře a tvrdil, že je to území pro historiky naprosto nezajímavé? A nebylo náhodou důvodem k tvrzení zednáře Millera to, že měly zůstat stavby na Sibiři, vytvořené zaniklou civilizací našich dávných předků, utajené? Velmi šikovně vymyšlené, jedním tahem pera škrtnout dávnou minulost nejenom našeho národa, ale i celé bílé rasy. Bude zajímavé sledovat, co opět vymyslí naši „přátelé“ v zahraničí a členové ruských zednářských lóží aby před veřejností tyto nálezy utajili.

V dobách SSSR bylo v těchto končinách několik gulagů, v současnosti tady již nic takového není a kdokoliv z novinářů nebo vědců se sem může vypravit. V podstatě se nabízí zachovat se po americku: mají na to již dávno vypracovaný scénář, v oblastech se starověkými ruinami zřizují vojenské základny. Jako to například provedli v Iráku, na místě rozbombardovaného Babylónu, nebo na Aljašce, kde na březích moře stojí obrovské a celé dochované kamenné město. Problémem je, že pozůstatky dávných civilizací nejsou jenom v Horské Šoriji, víme, že podobné ruiny jsou i na Altaji, na Urale, na území Evenků a dokonce i na Čukotce. „Zahltit“ celou zemi vojenskými posádkami není možné a zničit tyto megality také ne. Je tedy načase skoncovat s biblickou koncepcí, její doba se chýlí ke konci a to, čím se v současnosti zabývají přisluhovači zednářských organizací, připomíná agónii tonoucího, který se stébla chytá.

Nabízíme všem zájemcům přesvědčit se na vlastní oči, co se skrývá v horách Sibiře, konkrétně v Horské Šoriji a Kuzněckém Alatau.

క్లాసిఫైడ్ కళాఖండాలు

సారూప్య కథనాలు